728x90.gif

pondělí 10. prosince 2012

Přes Veronu do Malcontenty

Ráno jsme se probudili kolem půl osmé a přivítal nás nádherný den. Po oblačném a větrném počasí z předcházejícího večera nebylo ani stopy. Sluníčko svítilo a zvalo nás na další cestovní dobrodružství. Sešli jsme z pokoje na snídani, která byla připravena na terase. Na výběr byla káva a džus, čokoládové kroasany, které byly stabilní součástí při každé snídani na naší dovolené,  jogurty, ovoce, bagety s máslem a sýr. Po snídani jsme se pomalu sbalili, zaplatily hotel (cena 64 EUR pro dvě osoby včetně snídaně byla pro tuto destinaci opravdu solidní) a všechno pěkně naskládali do auta. Rozloučili jsme se s dalšími ještě snídajícími hosty, nasedli do auta a vyjeli vstříct novým zážitkům. V tento den jsme měli v plánu navštívit Veronu a ještě pár zajímavých míst (trasu si můžete na mapě prohlédnout zde). Z Magugnano jsme vyjeli přes Brenzone po silnici SR249 při břehu jezera až do Bardolino. Cesta kolem jezera byla opravdu nádherná. Turisté, obchůdky a restaurace v malebných letoviscích, to všechno pulsovalo bezstarostným dovolenkovým životem - ideální a nádherná turistická destinace. Z Bardolina jsme se odpojili od jezera a odbočili na silnici SP32 a poté na SP9, po které jsme dojeli až k dánici A22. Po projetí mýtné brány a vyzvednutí dálničního lístku jsme se rozjeli po "ádvaadvacítce" směrem na Veronu. Na výjezdu z dálnice Verona-Nord jsme po zaplacení dálničního poplatku směřovali rovinatou krajinou rychlostní silnicí SS12 k Veroně a po pár kilometrech vjeli do města.
Corso Porta Nuova
Poprvé se tak setkáváme hustým provozem italských měst. Nejvíce je třeba dávat pozor na jezdce na skůtrech, kterých je opravdu hodně. Provoz a chování řidičů bych ve Veroně přirovnal asi jako u nás v Praze, žádné hrozné scénáře o troubení a nadávkách italských řidičů nečekejte. Sice jsem si nebyl v takovém provozu na začátku úplně jistý, ale dá se na něj zvyknout. Jen si nedovedu představit, jak bych se v té rychlosti orientoval bez navigace. Semafory na křižovatkách mají podstatně kratší frekvence než u nás, a tak čas na nějaké rozhodování, kam jet, není. My jsme mířili do podzemního parkoviště, kousek od Arény v ulici Via Andrea Paglieri u centra historické Verony.
V Itálii jsem se snažili (pokud to šlo) parkovat vždy v krytých nebo podzemních garážích a mohu napsat, že se nám to plně vyplatilo. Nejen, že parkovné v těchto garážích  nebylo drahé, ale hlavně bylo auto pěkně v chládku, chráněné před slunečním žárem. Navíc byla auta pod stálým dohledem obsluhy prostřednictvím kamer. A tak, když jsme auto opouštěli na delší čas, vždy jsme se snažili umístit vůz v  (pokud bylo k mání) podzemním nebo krytém parkovišti.
Amfiteátr ve Veroně
Po zaparkování a vyzvednutí parkovacího lístku (způsoby placení parkovného nejsou všude stejné - zde jsme si vyzvedli lístek a platilo se až při odjezdu) jsme vystoupali z parkingu a uličkou se dostali na Corso Porta Nuova. Ušli jsme 300 metrů a stáli jsme v samém srdci historické Verony na náměstí Piazza Bra před Veronskou Arénou - Amfiteátrem.
Verona, ležící na úpatí pohoří Monti Lessini, má dnes kolem dvě stě padesáti tisíc obyvatel a patří mezi nejbohatší italská města. Toto starobylé místo láká spoustu turistů památkami a svou historií, která sahá až do keltských a etruských dob. Za římské říše se Verona stala prosperující kolonií a v této době zažila největší rozmach. Později ve 12. a 13. století prosperovala jako samostatný městský stát. Ještě později se ocitla pod nadvládou různých pánů od místních rodových vládců přes Benátčany, Francouze i Habsburky. Z područí nadvlády se vymanila až připojením ke sjednocené Itálii. Město si tak uchovalo památky z mnoha období od antiky přes středověk až po baroko. Samotné město leží na řece Adige, přes kterou jsou postaveny historické i novodobé mosty. Historické centrum, kde najdeme ty nejzajímavější památky, vymezují původní dochované hradby.
Verona dýchá historií
V centru se nachází už výše zmíněná velká římská aréna - amfiteátr z 1. století našeho letopočtu. Podobně jako Koloseum v Římě, i tento amfiteátr byl původně postaven pro gladiátorské hry. Dnes se tu konají koncerty, divadelní a operní představení. Amfiteátr ve Veroně je třetí největší v Itálii. Větší je zmíněné Koloseum v Římě a amfiteátr u Neapole. Asi pět set metrů od amfiteátru se nacházejí dvě atraktivní náměstí Piazza delle Erbe a Piazza dei Signori, v jejichž okolí je možné nalézt množství paláců, pomníků a kostelů. Na levém břehu řeky potom najdete i staré římské divadlo, je z něho krásný výhled na město a mosty nad řekou.
Opravdovým skvostem a jeden z nejvíce zdobených kostelů v severní Itálii je románský kostel San Zeno Maggiore z 12.-13. století se zvláštním dřevěným stropem a dveřmi s bronzovými reliéfy. Kostel stojí na tichém náměstí Piaza SanZeno na okraji starého města  už od 12.-13. století nad hrobem patrona
Tichá ulička bez turistů...
Verony, svatým Zenonem, který byl prvním místním biskupem. Mezi další památky, které Verona nabízí, patří mimo jiné Castelvechio s významnou obrazárnou a muzeem. V neposlední řadě si návštěvníci města mohou připomenout i světoznámou divadelní hru  Williama Shakespeare Romeo a Julie, jejíž děj se odehrává právě ve Veroně. Přestože jde o fiktivní příběh, turisté mohou navštívit nádvoří domu Casa di Giulietta s údajným Juliiným balkonem. Méně známý je dům Romea Casa di Romeo, který najdete nedaleko.
My jsme prohlídce starého města věnovali asi 4,5 hodiny. Bylo vedro, teploty se blížili ke 28°C a tak jsme se drželi spíše ve stínu starobylých uliček, které v některých místech byly turisty přeplněny k prasknutí. Raději jsme tedy hledali klidnější místa, kde jsme mohli naplno nasát atmosféru historických památek.
Živé sochy jsou k vidění nejen ve Veroně
Při procházce městem jsme se dostali až k řece naproti římskému divadlu a mostu Ponte di Pietra, kde se nám obzvláště líbilo.
Samozřejmě, že jsme v poledním teple neodolali pořádné porci pravé italské zmrzliny, kterou cukrárny (italsky pasticceria) a speciální krámky se zmrzlinou (gelateria) nabízely na každém rohu. Italská zmrzlina je velmi sytá a tak jsme navíc ušetřili za oběd. Stejně jako se zmrzlinou, bylo možné se všude setkat s živými sochami - turista, který věnoval "soše" nějakou minci byl odměněn tím, že provedla nějaký pohyb - jev známý i z jiných evropských měst.
Zajímavý zážitek jsme měli cestou zpátky k autu, kdy jsme chvilku odpočívali na náměstí u Amfiteátru. Byli jsme tu svědky policejní razie zřejmě proti prodejcům drog. Prodejci se ale svého zboží zbavili tak, že sáčky rychle zahrabali do obrovských květináčů s palmami. Policisté pak dobrých dvacet minut zeminu pod palmami prohrabávali a vybírali uschované sáčky. Po tomto nečekaném zpestření a krátkém občerstvení jsme už směřovali k parkovišti, které jsme kupodivu bezpečně našli. Zaplatili jsme parkovné, které stálo 2 Eura, nastavili navigaci a směle se prodrali hustým pátečním provozem ven z města.
Řeka Adige a Ponte di Pietra
Verona je krásné, turisty hojně navštěvované město, které stojí za to vidět i za cenu přecpaných uliček s velkou koncentrací návštěvníků. Ale i ten, kdo má raději, stejně jako my, procházky v klidu a osamotě, si ve Veroně přijde na své. Tak na shledanou Verono, snad někdy příště.
Z Verony jsme zamířili k dálnici A4 a po nezbytném projetí mýtné brány jsme se rozjeli dál směrem na Vicenzu. U Vincenzy jsme měli v plánu navštívit historickou renesanční budovu Villa Rotonda od architekta Andrea Palladia, který se při této stavbě nechal výrazně inspirovat architekturou starověkého Říma. Vila je též známá pod názvy La Rotonda, Villa Capra nebo Villa Almerico a patří k nejvýznamnějším stavbám v dějinách architektury. Vila byla vystavěna v letech 1566–1571 a od roku 1994 je zapsána na seznamu Světového dědictví UNESCO. Bohužel v době naší návštěvy nebylo z nějakého důvodu možné vilu navštívit. Společně s dalšími potenciálními návštěvníky jsme zůstali stát před zavřenou bránou a marně jsme hledali nějaké instrukce pro turisty. Nedalo se nic jiného dělat, než si alespoň při procházce prohlédnout okolí. Potom jsme nasedli do auta a jeli do historického města Vicenza, vzdáleného jen jeden kilometr jízdy.
Vicenza má přes sto tisíc obyvatel a je ve světě známá svou renesanční architekturou. Velké množství paláců a různých dalších staveb ve městě postavil už zmíněný rodák Andera Palladio (1508 – 1580). Ve středu města se nachází známé Palladiovo dílo – Palazzo della Ragione, kterému se říká basilica. Byla to původně radnice, kterou ze všech stran obklopují náměstí, okolo kterých stojí další Palladiovy budovy jako například známé Loggia del Capitaniato z roku 1571. Ve Vincenze najdeme také nejstarší kamenné (v přeneseném slova smyslu - je ze dřeva, betonu a malty) divadlo v Evropě. Divadlo se nazývá Teatro Olimpico a za zemřelého Palladia tuto stavbu dokončil jeho žák Scamozzi. Z významných staveb, které mají jiného autora než Palladia jmenujme alespoň kostel San Lorenzo s gotickým kamenným portálem, chrám Santa Corona a třeba několik architektonicky pěkných mostů přes řeku Retrone.
My jsme ve městě zaparkovali na klidném místě (s parkovacím automatem) u řeky Bacchiglione pod vysokými stromy a šli se podívat směrem k centru. Z Verony jsme už byli příliš unaveni davy turistů, a tak jsme volili klidnější části města a vstřebávali italský městský život. U parku na Via Arzignano jsme navštívili opuštěný Jolly bar, kde jsme si dopřáli občerstvení a dobrou italskou kávu. Na Itálii je úžasné, že i v zapadlém baru najdete velmi úslužnou a ochotnou obsluhu.
Po prohlídce města jsme pokračovali dál v cestě. Kousek od Vicenzy jsme na dálnici A4 natankovali tentokrát u čerpací stanice Agip. Tankování v Itálii má trochu odlišná specifika než u nás. V první řadě v názvech pohonných hmot. Benzín Natural (bezolovnatý) se v Itálii nazývá Benzina Senza piombo (95) a stojan s naftou má nápis Diesel. Pro LPG musíte zajet ke stojanu označeném „Gas Liquido Propano“, „Gasauto“ nebo „GPL“. Čerpací stanice na dálnicích mají otevřeno nonstop. Na ostatních silnicích a v obcích mají menší čerpací stanice otevřeno většinou od 7.00 do 12.30 hod. a od 15.30 do 19.30 hod. U větších pump se dá mimo otvírací dobu zaplatit a natankovat u automatu. U velké většiny čerpacích stanic, ať už malých nebo velkých je u stojanů vždy přítomen člen obsluhy, který vám sám natankuje. Stačí jen říct kolik paliva chcete. Zaplatit pak jdete sami k pokladně, nebo dáte peníze obsluze, která vám případné drobné od pokladny donese zpět. Na čerpacích stanicích u dálnic najdete vždy větší či menší občerstvení, kde si můžete dát italskou černou kávu (italsky "caffè"). Stojí vždy 1Euro a dostanete ji v malinkém šálku tak na jeden možná dva loky. Je výborná, silná a zaručeně vás před další cestou probere.
My jsme sice chtěli udělat ještě krátkou zastávku v městě Padova, ale od té jsme nakonec z časových důvodů upustili a uháněli po "áčtyrce" k našemu dalšímu objednanému hotelu Bepi Ciosoto v obci Malcontenta. Z dálnice A4 jsme sjeli kousek od města Mestre a vydali se směrem na jih okolo ohromného nákladního přístavu Porto Marghera až do Malcontenty. Abychom zůstali věrni tradici, okolo přístavu jsme trochu bloudili, ale zato jsme si mohli prohlédnout přístavní sklady, mola i lodě. Nakonec jsme v pořádku zaparkovali na malém parkovišti před hotelem.
Hotýlek Bepi Ciosoto
Hotel Bepi Ciosoto (dnes se už jmenuje Byron Laguna Inn) je malý hotýlek s nepříliš novým interiérem, spíš jako ubytovna vylepšená na chodbách zašlými koberci. V prospektech se však honosí záběry na rádoby luxusní restauraci. Na pokoji ale bylo čisto a uklizeno, což platí i pro koupelnu a toaletu, které odpovídaly svým vybavením italskému standardu. Náš pokoj byl bez balkónu, takže tentokrát jsme posezení na terase museli oželet. Cena 40 EUR za dvě osoby a noc se snídaní plně odpovídala službám a komfortu, které hotel poskytoval. Dnes už se hotel jmenuje v souvislosti se změnou majitele Byron Laguna Inn. a je možné, že omšelý interiér je už vylepšený. Pokoj v těchto místech jsme vlastně objednali pro případ, že bychom jeli ještě navečer do Benátek. Z časových důvodů jsme ale tuto cestu museli vynechat. Do hotelu jsme přijeli kolem devatenácté hodiny a návštěva Benátek už nepřicházela do úvahy. Tak snad jindy - za jedno léto nemůžeme stihnout všechno. Pokud byste však měli čas a byli ubytovaní buď v Malcontentě, Marghere nebo v Mestre, můžete se do Benátek vypravit třeba vlakem z nádraží Venezia Mestre nebo pravidelnou městskou autobusovou linkou.
Malcontenta
Hned po ubytování jsme se rozhodli, že zajdeme na pizzu do malé vesnické pizzerie hned vedle hotýlku. Velmi ochotný majitel se nám neustále snažil vyjít vstříct a když jsme si nemohli z nabídky vybrat, začal nám fyzicky ukazovat jaké že nám na pizzu vloží ingredience. Dokonce zašel někam dozadu a přinesl další pochutiny, které nabízel pro další vylepšení své nabídky. Nakonec jsme si objednali a čekali před pizzerií na lavičce než bude jídlo hotové. Začínal nádherně teplý večer a tak jsme se po jídle šli projít po městečku. Obec Malcontenta nabízela velmi klidné a ospalé prostředí. Veškerý žívot se soustředil kolem náměstíčka, kde bylo pár obchodů a restaurace. Nejprve jsme se ale šli podívat kousek od hotelu na jediný klenot, který Malcontenta turistům nabízí. Jedná se o další Palladiovu vilu s názvem Villa Foscari la Malcontenta. Villa Foscari nebo také Villa Malcontentase se řadí k nejpůvabnějším Palladiovým vilám. Byla postavena v roce 1560 a uvnitř ji zdobí skvostné fresky od Giovanni Battisty Zelottiho. Protože jsme k vile přicházeli večer, ani jsme nepočítali s tím, že bychom si vilu prohlédli i uvnitř. I tak to ale stálo za to. Vila stojí ve velké zahradě a je i zvenku velmi pěkná.
Městečko nebylo těžké projít od jednoho konce ke druhému a mimo vily Foscari, jsme nenarazili na nic zajímavého. Nakonec jsme zůstali sedět u malého stolečku na chodníku u ristorantu Palladio na náměstíčku proti kostelíku a vychutnávali jsme jsme italské vínko, pivo Heineken a poklidný teplý večer v zapadlém městečku. Poseděli jsme tak do pozdního večera přímo u křižovatky, ale žádná auta nás nerušila. Jen sem tam projela mládež na skůtrech nebo na kolech. Ano, i taková je Itálie, nudná a ospalá.

Videoprezentace z Verony:

Mapa trasy:

Zobrazit místo Přes Veronu do Malcontenty na větší mapě

Předcházející část               Na začátek              Pokračování příště.